Oheň člověku pomáhal od pradávna. Plameny se však často vymkly lidské kontrole
způsobovaly značné škody. První placený hasičský sbor na našem
území byl ustanoven Praze a to v roce 1853. Vzápětí nato se
začaly tvořit i dobrovolné hasičské sbory. První dobrovolné hasičské sbory byly
německé ( Zákupy – 1854, Liberec – 1861), první český hasičský sbor byl založen
1864 ve Velvarech. V řadě míst začaly vznikat tělovýchovně-hasičské
jednoty, které se později rozdělily na Sokol a Sbor dobrovolných hasičů.
V Křižanovicích v tomto roce slavíme sté výročí založení Sboru dobrovolných
hasičů.
Jestliže se vrátíme až k začátkům tehdejšího hasičského sboru, musíme si uvědomit,
že byly jiné společenské poměry, které nebyly k našemu sboru příliš
štědré. Z úst pamětníků a z kroniky víme, jaká byla situace
v době před sto léty. Žádné hasicí zařízení, auta – nic takového, jen
háky, žebře, nádoby na vodu a sekyry. Na dnešní dobu velice primitivní nářadí a
přitom všem bývaly požáry častým hostem v našem okolí. Z důvodu
ochrany před ohněm bylo vyššími orgány nařízeno účinnější hasicí zařízení. A
tak se do naší obce dostal v roce 1873 první obecní stříkač. S ním
jezdili naši předkové za zvuku rozléhajícího se hlasu hasičské trubky
k požárům, zachraňovat lidské životy, obydlí a hospodářské stavby.
Domky byly kryté slaměnými došky a svítilo se lampami, není divu, že se červený
kohout objevoval často.
V našem okolí vznikaly hasičské sbory už koncem devatenáctého století, např. Bučovice
r. 1875, Rašovice r. 1890, Hodějice r. 1892. U nás byli dobrovolníci, ale
nebyli organizováni. K ustavující schůzi Sboru dobrovolných hasičů došlo
31. ledna 1904. S velikou vážností a důstojností byla ušlechtilá myšlenka
zpečetěna. Založený sbor měl 65 členů. Předsedou byl zvolen nadučitel
Konstantin Hill. Místopředseda Jan Cenek, č. 8 – starosta obce, jednatel Tomáš
Führer, pokladník Tomáš Horáček, zbrojíř Augustin Kocman, náčelník Antonín
Kuchta, první podnáčelník Jan Kučera, druhý podnáčelník Tomáš Führer, členové
výboru Tomáš Horáček a Augustin Kocman (radní), četaři Jan Cenek a Jakub
Kučera, zástupci četařů Tomáš Chalupa a Jan Straka. V roce 1906 měl
sbor 27 členů činných a 22 přispívajících. V dalším období to bývalo
obdobné, s výjimkou 1. světové války, kdy z 65 členů zůstalo
dvanáct. Padlo pět členů sboru: Ondřej Červinka, Jan Kotolan, Metoděj Cenek,
Cyril Kolofík a František Šujan.
Byla zakoupena čtyřkolová stříkačka, 200 m hadic, žebře a jiné. Koncem roku 1904 se
pomýšlelo na zřízení skladiště, ale dobrý úmysl našich předků nenašel
pochopení. Finanční situace nebyla v našem sboru uspokojující, do pokladny
šly skromné výtěžky především ze společenských akcí jako plesy, zábavy a
divadla. V této době byly u nás jen dva spolky – Sokol od roku 1897 a SDH
od 1904. V roce 1907 se uskutečnilo první okrskové cvičení za účasti
hasičských sborů z okolních vesnic. Společenské poslání sboru bylo stále
víc aktuální, získával u občanů velké pochopení, což je dokumentováno
i zápisem v jednatelské knize. Po smrti některého z bratrů byly
konány podpůrné sbírky pro pozůstalé. Je uvedeno např., že bylo darováno sborem
3,20 korun, jiném případě 12,30. Tato sociální politika sboru byla velmi kladně
občany přijímána. Roku 1912 obec stavěla hospodu a při tom bylo
pamatováno i na hasičské skladiště. Prodejem obecního hostince (1913) a
k němu patřícího hasičského skladiště ztratil sbor svou budovu.
Konala se oslava 10. výročí sboru v roce 1914 a vypuknutí 1. světové války přerušilo
činnost sboru. Téměř všichni členové sboru odešli na frontu, zůstali jenom dva.
Po celou dobu světové války (1914 – 1918) sbor nevyvíjel žádnou činnost. Až
koncem války se konala členská schůze za přítomnosti 12 členů. V roce 1921
dochází k elektrifikaci obce a s ní vzrůstá jak nebezpečí vzniku
požárů ve stávajících objektech, tak i náročnost na znalosti u zásahu.
Radostnější byl rok 1924, kdy bylo postaveno nové hasičské skladiště. Dvacátá léta jsou
poznamenána i několika úmrtími zakládajících členů sboru. V roce 1926 se
konalo další okrskové cvičení, čistý výtěžek přes 1000 korun zlepšil
finanční poměry hasičů. Třicátá léta přinesla naší zemi těžké roky. Sbor stačil
ještě vzpomenout 30. výročí svého vzniku. Počet členů převyšoval číslo 30.
27.května 1934 sbor oslavoval 30 let svého trvání. Předseda Antonín Kuchta,
místopředseda Štěpán Cenek, jednatel Alois Znebejánek, pokladník František
Honek, zbrojíř Ladislav Májek, člen výboru František Smejkal, náčelník Arnošt
Kučera, podnáčelníci Štěpán Kouřil a Antonín Pintera, četaři František Kuchta a
Josef Znebejánek, četař samaritní stráže Alois Lokaj. Jednatel Alois Znebejánek
uvedl tenkrát: „Ku konci správy jednatelské prohlašuji k milému našemu
sboru, zvláště k Vám, vy členi staří, kterým vlasy pod helmou hasičskou
zešedivěly, Vy, kteří jste neznali únavy, když se jednalo o záchranu majetků
Vašich bližních, Vy, kteří jste nosili štít sboru křižanovského – štít čistý, my
slibujeme Vám všem, že takový odevzdáme příští generaci. Štít, na němž musí
býti heslo: Sbor křižanovský, když vyjede k požáru, nesmí se najíti druhý,
který by ho zastínil.“
foto z roku 1934
V říjnu 1936 došlo k velké krizi ve sboru hasičů. Obecní rada se rozhodla, že
vykoná kontrolu vstupenek při tanečních zábavách a „pokusným králíkem“ mělo být
vinobraní, pořádané hasiči 4. října na sokolovně. Způsob prohlídky vstupenek
obecní radou urazil členstvo a všichni činní členové krátce nato vystoupili ze
sboru. Zůstal pouze jeden činný a 18 přispívajících. Nebylo jednoduché
uvést situaci ve sboru do původního stavu. V únoru 1937 došlo
k založení ženského odboru sboru. K uctění památky úmrtí prezidenta
ČSR T. G. Masaryka 14. září 1937 hasiči v předvečer pohřbu ve všech
vískách a městech zapálili vatry. V den pohřbu stála čestná stráž u
pomníku padlých u školy.
Na valné hromadě 6. ledna 1939 zazněla z úst Aloise Znebejánka i tato slova:
„Nejsmutnější kapitola v tomto roce jak v našem sboru, tak
v naší vlasti! Šlo všechno neúprosným tempem – smrt a ztráta. Naše drahá
vlast okleštěna, okradena a zrazena. A sbor náš? Připadá mně jako rodina
bez rodičů. Zemřeli členové Tomáš Horáček, František Smejkal, starosta sboru
Antonín Kuchta, Tomáš Chalupa, čestný náčelník sboru po delší nemoci opustil
naši rodinu hasičskou. Od založení sboru až do doby nemoci nebylo lepšího
kamaráda, bratra a velitele. Vždy pohotový, když se jednalo o záchranu majetku
bližních. K Vám, bratři, se obracím s prosbou, přijdete-li na
hřbitov, zastavte se u hrobů, ve kterých leží tolik lásky k nám.“
Začala doba nejtěžší – doba okupace našeho národa Němci a 2. světová válka. Činnost
spolků byla velice oslabena, konaly se jen nejnutnější schůze a výcvik bez
možnosti projevu schopností společenských a politických. Mnoho našich
členů bylo na nucených pracech v Německu, v různých pracovních
táborech a nakonec i ve válce. Od roku 1943 se nedělalo nic, činnost byla
obnovena až roku 1947 slavnostní schůzí v lednu. Na ní byli zvoleni:
starosta Arnošt Kučera, místostarosta Alois Znebejánek, jednatel Ladislav
Klusáček, pokladník František Honek, zbrojíř Václav Dočekal, vzdělavatel
František Rotrekl, velitel Josef Znebejánek, jeho zástupci Josef Hoňka a Alois
Kocman, matrikář Ladislav Klusáček, četař – samaritán František Michálek.
V této době vstoupili do sboru noví členové, vesměs mladí kluci, mezi nimi
František Kouřil a Jaroslav Veselý. Byla schválena základní koncepce rozvoje
sboru, rozhodnuto zakoupit motorovou stříkačku a hasičské auto.
V roce 1947 byl příjem sboru 112 000 Kčs a vydání 103 000 Kčs.
Zajímavý proslov při valné hromadě měl vzdělavatel František Rotrekl (učitel)
na téma hasičstvo a politické strany. Věděl dobře, že spolky jedině
politika může přivést na pokraj záhuby! Pravil, že politika nesmí se vnášet do
hasičského sboru, a žádal všechny členy, aby se přičinili každý sebemenší pokus
zmařit hned v začátcích.
V roce 1948 měl sbor 40 členů činných a 40 přispívajících. Politicky se situace
zostřuje, v září 1949 přebírá funkci jednatele od Adolfa Kočičky Jaroslav
Šimoník. Na podzim se chystá slavnostní předání nové motorové stříkačky PS 8
místnímu hasičskému sboru. Slavnost stanovena na 2. října s programem:
v 7 h budíček, v 8 h mše za zemřelé a padlé bratry sboru,
v 10 h slavnostní valná schůze v hostinci pana Hoňky, v 12 až 14
h vítání hasičských sborů a hostů, ve 14 h slavnostní přehlídka, vztyčení
státní vlajky, hymny, svěcení nové stříkačky a předání zástupcem MNV do rukou
sboru, proslovy hostů, předvedení stříkačky, poplachové cvičení, taneční zábava
v sokolovně a u Hoňků. Členové sboru se pečlivě na tuto slavnost
připravovali a plnili mnoho úkolů. Kmotřenkami při svěcení stříkačky byly paní
Marie Chytilová a paní Marie Tesařová, křtící jméno stroje stanoveno Maria –
patronka naší obce. Vyúčtování slavnosti: příjem 30 000 Kčs, vydání
14 000 Kčs. Např. z příjmů: ze zábavy u Hoňků 4 250 Kčs, na
sokolovně 5 050 Kčs, za prodej slavnostních odznaků 7 500 Kčs, od sborů
z ;Heršpic, Nížkovic, Hodějic a Maref 350 Kčs, občané dali 290 Kčs, dar
kmotřenek paní Chytilové a Tesařové 3 000 Kčs, z bufetu na hřišti
8 300 Kčs. Z vydání např. dvě hudby 9 500 Kčs, na bufet
3 000 Kčs, věnec a kytice 500 Kčs a jiné. Hospodaření sboru
v roce 1949: příjem 48 322 Kčs, vydání 43 500 Kčs. Veškeré
vydání spojené s činností sboru hradil sbor z vlastních prostředků.
foto z roku 1954
Na rok 1950 se poprvé vypracovává plán činnost (požáry, povodně, brigády, žňové
a požární hlídky, rozpočet, školení, kultura, přednášky a divadla, cvičení
se strojem, dokonce byly naplánovány odpracované hodiny u požárů a povodní).
Koncem prosince 1950 se konala poslední schůze SDH u Hoňků, členové sboru měli
účast povinnou, byla to schůze veřejná za účasti zástupce ONV, MNV, NF a
Sokola. Celkem přítomno 38 občanů. Zde došlo k celostátní změně Sborů
dobrovolných hasičů na Místní hasičské jednoty. Požární sbor se stal výkonným
orgánem MNV. V roce 1951 probíhaly volby výboru již podle nových pokynů,
tzn. kandidátka byla velmi pečlivě prozkoumána členy návrhové komise a
schválena MV NF bez námitek. Navrženi a zvoleni: předseda Alois Znebejánek,
místopředsedové Antonín Pintera a Adolf Kočička, organizační referent František
Boušek, výcvikový referent Stanislav Cenek, jednatel Jaroslav Šimoník,
pokladník František Honek, kulturní referent František Rotrekl, preventista
Josef Znebejánek, samaritní ref. Alois Lokaj, ref. dorostu Jan Badálek,
revizoři Antonín Mlčoušek, Antonín Cenek, Vladimír Přerovský. Tento rok je pro
sbor velmi významný. Okresní výbor Československého svazu požární ochrany
hodnotí křižanovický sbor jako jeden z nejlepších a na základě jeho
rozhodnutí dostáváme téhož roku novou motorovou stříkačku PS 8.
foto z roku 1968